ASTROLOGIE A POSVÁTNÁ PUTOVÁNÍ:

ARKAIM 2009

…Tento náš život můžeme chápat jako cestu, na níž jsme vybaveni svým horoskopem neboli mapou zrození. Datum našeho zrodu a začátku životní cesty je určitým kódem, díky němuž se můžeme dozvědět, o čem naše cesta bude, jaký má cíl, jak jí budeme prožívat a co se nám na ní může všechno přihodit.

Během života se však často také vydáváme na cesty do míst, která nás přitahují. I na tyto cesty se vydáváme v určité chvíli, k určitému datu, v určité konstelaci planet v Zodiaku. I toto datum je kódem, vyprávějícím o tom, s jakým záměrem putujeme, o čem putování bude, jaký má význam pro naši bytost.

Tak i mě kromě Indie, Himalájí, Peru a jiných silných míst na planetě po léta přitahovalo především Rusko, kde jsem na nějakou dobu našla druhý domov a svou životní lásku a práci astrologii. Tam jsem se také dozvěděla o archeologické rezervaci Arkaim, nacházející se na hranici Evropy a Asie, ve stepích Jižního Uralu.

Arkaim – město ve tvaru mandaly, město jako oko, které se dívá do nebe.

Místo, odkud pramení esoterní vědomí staré Indie, Persie i slovanských národů.

Země měst -  přes čtyři tisíce let staré sídlo civilizace původních Árijů.

Je symbolické, že Arkaim a další města byla objevena doslova na úsvitu nové doby.

Obrysy kruhového hradiště byly spatřeny v osmdesátých letech minulého století s pomocí letecké techniky. V meditativním spočinutí toto místo čekalo několik tisíc let na své objevení. Čekalo až do chvíle, kdy lidé vzlétnou, kdy se ve své touze po poznání odtrhnou od země. Kdy budou stoupat stále výš, až do vesmíru až do kritického bodu, kdy budou zemí znovu přitahováni k řešení seriózních ekologických potíží, kdy se ocitnou na hranici katastrofy, ve stavu transformace.

Od začátku devadesátých let se rezervace Arkaim stává doslova poutním místem a zdrojem inspirace pro všechny, kdo intenzivně hledají propojení mezi duchovními životem a každodenností, harmonii mezi nebem a zemí.

Naše putování po trase Praha-Moskva-Čeljabinsk-Arkaim se odehrávalo v čase Raka. Jako skupinka čtyř spřízněných duší jsme se vydali hledat domov a spočinutí, spojení se svým kosmickým původem. Vydali jsme se k čistému zdroji všech tradic, jehož je Rak výsostným ochráncem. Vydali jsme se proti proudu času, inspirovat se tím, co bylo, abychom mohli začít znovu. Jako bychom vlastně couvali do budoucnosti…

Krátce po přistání se necháváme se pohltit moskevským metrem, podivnými městskými útrobami, gigantickým systémem tunelů, tratí, linií, jimiž intenzivně proudí lidská řeka. Tak se asi cítí naše duše inkarnované v tělech. Jako v obrovském podzemí, kde vtěsnány do těl, do vagónů karmy jsou promílány a rozmělňovány, transformovány a v jednu chvíli je jim dovoleno vyjet nahoru po jezdících schodech ke světlu. A druhý den znova…

Je ráno a po probdělé noci se mi chce hrozně spát. Najednou vnímám únavu tak silně, jako snad nikdy, doslova jako smrt. Vzpomínám si na film Noční hlídka a zdá se mi, že jsem v jedné z chodeb metra obklopena skupinou neviditelných upírů. Je třeba zkoncentrovat všechny síly a neusnout, nepadnout uprostřed cesty. 

Čerpáme energii u chrámu Krista Spasitele, který byl v dobách minulých zbořen, na jeho místě byl bazén a poté byl znovu postaven, znovuzrozen.

Čerpáme energii setkáním s přáteli a popíjením čaje připraveného na plynovém vařiči v parku přímo před státní univerzitou. Zase doma…

Rusko je z hlediska astrologie spojeno se znamením Vodnáře a Vodnář je ten, kdo přináší na zemi obnovu, změnu. Vodnář lije z nebe nejprve mrtvou vodu. Abychom se mohli znovuzrodit, musíme zemřít, musí zemřít vše staré a omezující. Snad proto právě tato země ve své touze po změně a zboření starých systémů prošla takovým utrpením, které se jako virus šířilo do tolika zemí. Snad proto, aby mohla nyní prožívat své znovuzrození a přinesla v budoucnu světu dar živé vody, poznání a pochopení, dar svobody…

Stařičkým autobusem putujeme z letiště do centra Čeljabinsku. Usínáme a ocitáme se v hrozivém snu o mrtvém, rozpadajícím se městě, o monstrózních troskách továren, polorozbořených krabicovitých činžácích, beztvarých bezútešných ulicích, po nichž jezdí jakési zvláštní zrezavělé útvary podobné tramvajím. Probouzíme se a sen je realitou...

V Čeljabinsku se vyráběly tanky. Tanky, které i do naší země přivezly stejně tak svobodu jako smrt a zotročení.

Na posvátné šamanské pouti nic není náhodou.

Jedeme znovunavázat spojení mezi Čechami a Ruskem, léčit vztah našich zemí, odpouštět a otevírat se energetické výměně na nové úrovni.

Ve vypůjčeném žigulíku pokračujeme v cestě k cíli, za sebou necháváme monstra měst. Pomalu mizí husté lesy a před námi se otevírá stepní krajina. Toto místo ochraňuje tajemství, zní mi v hlavě zvláštní mantra. A skutečně, již asi sto kilometrů před cílem projíždíme teritoriem „Země měst“. Všude kolem nás jsou ukrytá naleziště pra-árijských sídlišť. Zdá se, že stromy mluví, cosi šeptají… Připravujeme se na setkání s místem, vylaďujeme se, každý po svém.

Do Arkaimu přijíždíme až za tmy a vydáváme se na prohlídku stanového městečka, obývaného stovkami, snad i tisícem lidí. Chvíli se zdá, že je to prostě kempink, kam se mnozí přijeli na víkend pobavit. Zní hudba, hoří ohně. Provizorní stánky s občerstvením a suvenýry pokryté látkou z billboardů, tradiční jurty, pasoucí se koně…

Jako obvykle v takových momentech nechávám hodnocení na potom. Stoupáme na horu či spíše kopec, tyčící se nad kempem. Na vrcholu je pokrytý velikou spirálou z kamenů, jíž stále procházejí lidé. Spontánně se připojujeme. Cesta do středu spirály vede v  protisměru hodinových ručiček, abychom se očistili, osvobodili od zátěže minulosti. Ze středu vycházíme naopak po směru a každým krokem tvoříme nový život, svou budoucnost.

Tak nás přivítala hora Šamanka nebo též vulkán Ohnivý.

Předkové obyvatel Arkaimu se museli vydat na cestu donuceni zřejmě ekologickou katastrofou. Odešli z bájné Hyperborei, civilizace rozkládající se zřejmě na území dnešního ledového oceánu. Stejně jako obyvatelé  Atlantidy a Lemurie i oni nesli s sebou hluboké znalosti. Nesli je s sebou nebo spíše v sobě, věděli je.

Zastavili se a našli spočinutí široširém prostoru stepí a začali postupně budovat a rozšiřovat se ze severu na jih. Své znalosti matematiky, fyziky, posvátné geometrie, astronomie a astrologie znalosti vkládali do architektury sídel a prožívali je ve svém kultovním životě, v posvátných rituálech. Svá města budovali nejprve ve tvaru oválu, pak kruhu a nakonec čtverce, jak se postupně nořili vědomím více a více do hmoty, od intuitivního jasnovidění  k rozumu.

Dokázali na vysoké úrovni zpracovávat bronz, tvořit keramické nádoby. Živili se pěstováním skotu. Po stepi se mezi jednotlivými sídly pohybovali ve vozítkách, tažených koňmi. Jejich život a působení v těchto místech se odehrával již dva tisíce let před Kristem.

Jejich města byla zároveň obytnými zónami, dílnami, stájemi, chrámy i observatořemi.

Každá činnost byla vědomým rituálem.

Duchovní a hmotné, praktické záležitosti se vzájemně prolínaly

Většina činností a života probíhala venku, v přírodě, za městskými hradbami.

V jejich životě a obydlích byla dokonalá čistota a pořádek.

Kdo byli obyvatelé Arkaimu? Mocní mágové, bojovníci, mírumilovní pastevci, mimozemšťané? Nejrůznější badatelé vyslovují nejrůznější názory. Ale shodují se v jednom:

„Kdyby Arkaim nebyl objeven, museli bychom si ho vymyslet, sami vytvořit…“

Árjové neměli žádnou dochovanou písemnou kulturu. Jejich posvátné spisy, védy, vznikaly až později v Indii. Přesto praktikovali astrologii na vysoké úrovni. Kolem samotného hradiště bylo nalezeno řada objektů, umožňujících přesně rozeznávat nejrůznější astronomické události, například  jarní a podzimní rovnodennost a slunovrat. Třicet šest dílků městské mandaly, třicet šest příbytků je třicet šest lunárních stanic Kakšatri.  V tomto směru se Arkaim plně vyrovná legendárnímu Stonehendge, s nímž se údajně nalézá ve stejné zeměpisné šířce.

Jako astrolog, který však stěží rozezná na obloze asi deset souhvězdí, si až tady kladu otázku: „Jak mohli sestavit horoskop bez tabulek efemerid, bez psacích potřeb, jak mohli bez papíru udržet v paměti informace o každém zrozenci?“ Je jasné, že museli používat ty části mozku, které nám už zakrněly, snad právě „díky“ tomu, že máme možnost si vše zapsat a skladovat množství dat na papíru a nyní v elektronické podobě.

Samo hradiště se nalézá ve volném prostoru stepi asi dva kilometry od  kempu a je možné jej navštívit jen s průvodcem. Rozhlížím se kolem a žasnu: město je jako vtisklé do krajiny, je kolem dokola lemované sopečnými valy. Dokonalé místo pro život. Ve stepi, protkané a zavlažované říčkami, s lesíky které poskytují dřevo na oheň a stavební materiál. Ve stepi, která je ideální pozorovatelnou hvězdné oblohy, která neumožňuje nic skrývat a činí život i  myšlení přehledným jasným, srozumitelným.

Struktura města byla archeology opět pečlivě zahrabána, z vykopávek zbyly na ukázku obrysy dvou příbytků a malý kamenný kruh s kamenem uprostřed, místo rituálního ohně.

Střed Zodiaku, střed horoskopu, střed mysli, střed vesmíru, střed těla.

To všechno se spojuje a stává se čistým vyzařováním.

Ze středu zavlažuji ohněm vědomí všechny oblasti svého života.

Ve chvíli, kdy obyvatelé Země měst došli do určitého stupně dokonalosti, dosáhli vrcholu a plně využili prostor kolem sebe, spálili svá města, která před tím pečlivě uklidili, nasedli do svých vozů a vydali se dále, šířit své učení, předávat své znalosti, zkoumat a osídlovat další nová teritoria.

Kde jsme teď my a kudy a kam se vydáme? Protože už v podstatě nemáme kam jít, kam odejít ve vnějším světě, uniknout sami před sebou, nezbývá nám než jediné: cesta dovnitř, hlubinný vnitřní úklid a přehodnocení. Rozvíjení nových schopností, především jasného vidění, díky němuž se můžeme svobodně rozhodovat a tvořit své životy.

Arjové byli možná ztělesněním toho, co hledáme. Ale pak se od toho začali vzdalovat, oddělovat. Začali zneužívat svou sílu k ovládání druhých národů, začali se nadřazovat a překrucovat  hlavní sdělení jejich víry, náboženství staré Avesty: čistota myšlenek, čistota slov, čistota činů… Stejně tak i my jsme v průběhu mnohých inkarnací sílu měli a zase ztráceli, harmonicky využívali i podléhali svodu boje, násilí a poté tvrdě platili za své prohřešky. Taková je cesta. Do našich životů nakonec přichází pokora a láska, díky níž se síly můžeme znovu chopit a využít jí už jen k dobru. A silová místa nám v tom pomáhají. Čistíme se zde od nánosů strachu, pochyb, iluzorních představ o sobě i ostatních.

Uvědomuji si, že celý život něco hledám. V knihách, na přednáškách a seminářích, na duchovní cestě, na cestách do jiných zemí, na jiné kontinenty.  Při tom vím, že to mám v sobě. Přesto se vydávám na další a další cesty. Pravda je paradox, spojení protikladů. Vykonám přesně tolik cest kolik je třeba, přesně na ta místa, kam je třeba, až se složí můj vnitřní Arkaim, mandala celistvosti.

Na Arkaimu podivuhodně spoluexistují a vzájemně se doplňují dva světy.

Svět duchovně naladěných jednotlivců, sjíždějících se samostatně či ve skupinách a skupinkách z celé široširé Rusi. Lidí, kteří přijíždějí pracovat s místem, meditovat na posvátných kopcích, prožívat společně východy i západy slunce, tančit kolem ohňů, tvořit rituály které mění jejich životy, léčit sebe i planetu zemi.  Mnozí tu pobývají i několik měsíců, v momentě letního Slunovratu má stanové městečko až deset tisíc obyvatel.

A pak je tu svět oficiální materialistické archeologie. V dřevěném domečku se sídlem dispečinku si můžete objednat exkursi s průvodcem, který vám sdělí jen stroze vědecká a historická fakta a nerad diskutuje o létajících talířích.

Jako levá a pravá hemisféra. Pravá přijímá tu levou, protože prostě přijímá bezvýhradně všechno. Levá zatím úplně nepřijímá tu pravou. Vše se však blíží ke spojení. Věřím, že v brzké budoucnosti vznikne jakási transpersonální archeologie, v níž se bude využívat i schopnosti rozšířené vnímavosti, schopnosti přenést se v čase do zkoumaných míst, spojit se s prastarými civilizacemi a přijímat jejich poselství…

Snad to nejkrásnější je tu nebe plné fascinujících výjevů. V noci hvězdy vtahují mé vědomí jako gigantický trychtýř do nekonečna a zapadající slunce maluje obrazy a vize, rozšiřující vnímání, běžně spoutané a omezené zdmi těsného městského bytu.

Všechno je tu živé. Kouzelná říčka Karaganka, léčivá koupel v zázračné tůňce, popíjení živé vody ze zdejšího pramene. Setkání s lidmi, s dětmi, úsměvy, rozhovory.

Na hoře Šamance se v centru spirály nadechuji se vodnářské síly, velikosti a svobody a posílám pozdravení do své maličké země, posílám velikost a nadhled sama sobě i všem, kdo jsou zapleteni do svých emocionálních dramat a her, posílám zjednodušení a pochopení.

Na hoře Lásky prosím o odpuštění všechny, komu jsem ublížila a odpouštím všem, kdo ublížili mně. Prosím o prožitek lásky bez podmínek a příčin, lásky bez hranic.

Arkaim je jednoznačně mocným silovým místem, které napomáhá urychlit proces naší proměny. Na každého však působí jinak, na někoho třeba i velmi slabě nebo vůbec. Někoho k sobě ani nepustí. Někdo tu vidí létající talíře, setkává se s duchovními bytostmi, cestuje v čase, zažívá nejrůznější anomálie. Někdo si přeje přání a poté se mu všechna vyplní. Někomu je tu prostě dobře a nechce se mu odjet.

Monstrózní města se mění v památníky, stejně jako tanky. To vše odchází do minulosti. Věřím, že budoucnost má způsob života v místech obývaných lidmi, kteří se navzájem znají, kteří jsou spojeni podobným zájmem, jsou si rovni a řídí svůj život podle kosmických zákonitostí. V místech, která jsou spolu propojena a vytvářejí síť energetických zářičů po celé planetě.

Arkaim a podobná místa jsou nám nepochybně mocnou inspirací. Moudrost planety nás utváří do nových podob. Hledejme se proto vzájemně a směřujme k naplnění svých vizí…

Mé přání se splnilo.

Zásilka síly a svobody dorazila asi za dva týdny po návratu.

Děkuji, Arkaime, děkuji matičko Rusi, děkuji všem a všemu…